(hudba na přelomu doby gotické a renesanční)
Zatímco ve Francii převládá spíše konstruktivní skladebná metoda a skladatelův cit se uplatňuje až v druhé řade, v Itálii je tomu naopak.
Ve Francii
- Melodie se stává plynulejší a výraznější
- Osvobozuje se od tradičních pravidel o rytmickém uspořádání melodie
- Lze vidět u skladatelů jako Pierre de la Croix, Jeannot de l’Escurel nebo ve v literární veršované skladbš Roman de Fawel
- Filip z Vitry
- Phillipus de Vitriataci
- 1291–1361
- Ve svém teoretickém pojednání Ars nova (nové umění) popsal hledání nových cest v hudbě té doby
- Zabývá se hlavně rytmem a notací
- Zdůvodnil dvojdobé členění rytmických útvarů
- Do té doby se teoreticky primárně používali pouze liché trojdobé
- Vytvořil novou soustava notových tvarů a značek
- Ta umožňovala přesně zapisovat rozmanité rytmické útvary, když uvolnila melodie z modálních schémat
- Guilauma de Machaut
- 1300–1377
- Spojuje světský rytířský jednohlas s vícehlasem
- Jeho jednohlasé a vícehlasé skladby se zachovali v četných rukopisech
- Dají se dělit na řadu skupin (virelai, ballade, rondeau, motetus)
- Machautova mše je první vícehlasá skaldba od jediného skladatele svého druhu
- (Začátek Ma fin est mon commencement)
- Ukázka
V Itálii
- Itálie se prakticky nepodílela na počátcích vícehlasé hudbu
- Laudi
- Jednohlasé písně lidového charakteru
- Původ ve vzrušené náboženské atmosféře kolem Františka z Assisi
- Rozkvětu vícehlasu se Itálie těžší až v první polovině 14. století
- Ovlivněn Francií
- Marchetto di Padua
- 1274–?
- Napsal dva traktáty
- Lucidarium
- Pomerium in arte musicae mensurate
- Řeší podobnou problematiku jako traktát Filipa z Vitry
- Dolce stil novo
- “nový sladký sloh”
- Světské styly (madrigale, ballata, caccia) navazující na francouzské vzory z vícehlasé kantilény 13. století
- Trecenta
- Od základu nový postoj k vícehlasu
- Už se nejedná o spojení dvou oddělených hlasů, ale o organickou jednotu, kde vrchní (vokální) hlas má funkci bohatě zdobené melodie a klidnější spodní (instrumentální) hlas dělá doplňující doprovod
- Jednoduché technické prostředky
- (Závěr madrigalu Nel mezzo a sei paon)
- Od základu nový postoj k vícehlasu
- Nejvýznmanější skladatelé této doby byli Giovani da Cascia, Jacopo di Bologna, Francesco Landini
- V 15. století nastává úpadek jelikož zdánlivá snadnost formátů italské ars novy způsobila nadprodukci a zploštění
- Začátek madrigalu (Per la mia dolce piaga)
V Anglii
- Anglii ars nova moc nezásahla
- Spíš se hudba konzervativně kontinuálně vyvíjela
- Anglické skladby byli méně konstruktivní než francouzské, měli ale plnější zvuk (obvykle byli čtyřhlasy, občas i pětihlasy)
- (Beata Progenis)
- Nejvýznamnější skladatelé této doby byli Leonel Power, John Dunstable
- (Alma Redemptoris)
- Dunstable byl velice známý v zahraničí
- Od 15. století vstoupil anglický discantus ve známost i mimo Anglii
