Notopis

Hodnoty, tvary not, notová osnova

Tóny zapisujeme notami
- Délku tónu označujeme tvarem noty
- Výšku tónu označujeme umístěním noty v notové osnově
- Barva je dána zvoleným obsazením
- Rychlosti hry, sílu tónu a způsob přednesu označujeme zvláštními označeními
V hudbě užíváme těchto základních hodnot a tvarů not:
Noty mají tři části:
- Hlavička
  - Vyplněná/nevyplněná
- Nožka
- Praporec
  - Např.: Jednoduchý, dvojitý, trojitý, čtyřnásobný
Následuji-li za sebou několik (osminových>x) not, můžeme praporce nahradit trámcem
- Pokud je to možné, dáváme trámcům přednost (lépe se čtou)
- Trámec může být taky jednoduchý, dvojitý atd.
Noty píšeme do notových osnov
- Notová osnova má 5 linek
- Mezi nimi jsou 4 mezery
- Můžeme užít i 3 pomocných linek

V hudbě mají význam i přestávky a odmlčení
- Označují se zvláštními značkami - pomlkami (a.k.a pauzy, pomlčky)
- Dělí se na stejné hodnoty
Taktové pomlky
- Jsou třeba zvláště v orchestrálních skladbách a notových partech jednotlivých nástrojů
Césura
- Krátká pomlčka na konci fráze (ve vokální hudbě též pro nadechnutí, u smyčcových nástrojů pro odsazení smyčce)
- Značí se drobnou šikmou čarou
G.P. - generální pauza
- Společné odmlčení všech účinkujících (v orchestru)
- Její délku úrčuje dirigent nebo sbormistr podle hudební souvislosti nebo svého cítění
- Značí se prostě $\textbf{G.P.}$ nad notovou osnovou
Jestliže v orchesrální skladbě o více částech v některé části hudební nástroj vůbec nehraje, píše se v jeho partu k pořadovému číslu této části slovo tacet - “mlčí” (z latiny)

Odvozené tóny se značí posuvkami
- $\bf{\sharp}$
  - Jednoduché zvýšení - tzv. křížek
- $\bf{𝄪}$
  - Dvojité zvýšení - tzv. dvojkřížek
- $\bf{\flat}$
  - Jednoduché snížení - tzv. bé
- ${\bf{𝄫}}$ (spojené)
  - dvojité snížení - tzv. dvojité bé
- Příklady
Platnost posuvky ruší odrážka - $\bold{\natural}$
- Platnost dvojkřížku ruší dvojitá odrážka $\bold{\natural \natural}$
- Když má dvojitém snížení/zvýšení nastoupit jednoduché zvýšení/snížení, píšeme $\bold{\natural \sharp}$ / $\bold{\natural \flat}$
Posuvky v notách platí vždy pro jeden takt
- Výjímka platí u těch, co jsou předepsány na začátku každé skladby u řádku, které udávají předznamenání tóniny - viz kapitola

Hlavní a pravidelný způsob dělení not spočívá v dělení na dvě poloviny
Nicméně známe i dělení na 3 stejné díly
- Skupina 3 not, která vzniká dělením tímto dělením se říká triola
  - Vypisuje se třemi notami stejné hodnoty, jakou by měli dvě noty
  - Píše se u nich vždy trojka (podle potřeby pod svorkou, dříve pod obloučkem)
  - Dvě noty trioly mohou být spojené v notu dvojnásobnou
- V některých taktech se primárně užívá triola, dojde-li tam ke změně na dvoupolovinové dělení vzniká duola
  - Podobně se značí i jakékoliv početnější skupiny (kvintoly, sextoly, septoly, kvartoly,…)
Ligatura
- Prodloužení noty spojením dvou nebo více not obloučkem
- Může spojovat noty libovolných hodnot
- Uplatňuje se zvláště při prodlužování tónů přes taktové čáry
Tečka vpravo u noty
- Prodlužuje notu o polovinu její hodnoty
- Dvě tečky prodlužují o čtvrtinu její hodnoty
- Funguje i na pomlky
Koruna (fermata)
- Protažení tónu na delší dobu než udává nota
- Píše se pod nebo nad notou
- Podle interpretova cítění (normálně přibližně o polovinu hodnoty)
  - Nicméně skladatel může délku blíže určit připojením slova brevis (krátká) nebo longa (dlouhá)
- Koruna nad pomlkou, césurou nebo taktovou čárkou označuje libovolně dlouhou pomlku
Notopis se stále vyvijí, přidávají se nové prvky a od některých se upouští