Tónové výšky a soustavy ladění

Absolutní a relativní výška tónu

Každý tón má svojí výšku, kterou můžeme přesně určit
Abychom poznali opakování melodie, nezáleží na výškých absolutních, ale výškách relativních
- Absolutní výška
  - Je dána kmitočtem ($f$)
- Relativní výška
  - Je dána rozdílem výšek některých tónů
Jen málokterý člověk má absolutní sluch
- Všichni lidé mají tzv. relativní sluch
  - Školený hudebník dokáže na základě výšky jednoho tónu určit výšku ostatních

Tónová soustava i notopis uvádějí výšku relativní
- => Stačí znát absolutní výšku jednoho a můžeme odvodit výšku dalších tónů
- => Výše a níže naladěné hudební nástroje můžeme samostaně znít dobře, ale dohromady ne
Podle mezinárodní dohody z roku 1953 se laodění provádí podle tónu $\bf{a^1}$ (a.k.a. komorní a) o výšce 440 Hz
Ke stanovení výšek ostatních tónů podle komorního $a^1$ se užívá soustav hudebního ladění
- Nejběžnější je soustava rovnoměrně temperovaného ladění
  - Oktává je rozdělena na 12 stejných dílků
    - => Je umožněna enharmonickou záměnou
- Jiné soustavy (například pythágorejská nebo didynická) mohou mít jiný počet dílků